Historie Míškovic
Historický vývoj Míškovic je těsně spjat s Holešovem a holešovským panstvím.
Poprvé se Míškovice připomínají v roce 1397 (Nyezkowicze). Tehdy ves náležela pánům ze Šternberka a byla součástí količínského panství. Roku 1397 ji vložili Petr z Kravař a Markvart ze Šternberka ještě s jinými vesnicemi bratřím Zdeňkovi a Ješkovi ze Šternberka.
Ze 40 domů před třicetiletou válkou zůstalo roku 1673 osedlých jen 18 s 722 měřicemi polí (7 lánů po 76 měřicích, 2 ¾ lánu po 57 měřicích, ½ lánu, ¼ lánu a 7 domků bez polí). Devět domů zůstalo od třicetileté války půstých, 13 po roce 1656, kdy hospodáři utíkali z domů. Roku 1749 patřilo poddaným 1591 měřic polí, 45 a 5/8 měřic pustin, 14 a 3/8 měřice zahrad a luk na 28 a 1/3 vozu sena. Roku 1834 zde bylo 58 domů, v nichž žilo 333 obyvatel, roku 1900 – 89 domů s 576 obyvateli a v roce 1921 95 domů s 541 obyvatelem, z nichž 539 bylo Čechů a 2 Němci – 540 katolíků a 1 bez vyznání.
Do zrušení roboty v roce 1848 vedl obecní záležitosti fojt (rychtář) stanovený vrchností. Po tomto roce to byl starosta s radními, volenými z obecního výboru. Fojt býval dříve prvou osobou a jmenován byl obyčejně z nejzámožnějších občanů. Jeho usedlost se nazývala fojtstvím a v purkrechtních knihách mu byly vyhrazeny první listy. Byl zástupcem vrchnosti, neplatil vchnostenské činže, ale měl povinnost odvádět kontribuci (říšské dávky), zemskou daň a robotní činži jako ostatní poddaní. Fojt mohl být zbaven svého úřadu, pokud si řádně neplnil své fojtské povinnosti. Na holešovském panství bývali fojti „neproměnitelní“, tj. hodnost i statek bývaly dědičné. Kdo koupil fojtství, stal se tím i fojtem. Přešlo-li fojtství na nástupce právem dědickým, měl platit do důchodu „laudemium“, tj. 6% z kupní ceny. Znamením vlastními obecní správy byla obecní pečeť.
V Míškovicích zakoupil roku 1747 fojtství na čp. 23 Antonín Večeřa za 150 zlatých. Po své smrti zanechal nezletilého syna, jehož ustanovila vrchnost mladším fojtem, „jenž do plnoletí povinnosti fojta odbýval, zač platila vdova ročně vrchnosti 8 zlatých“. Šenk zřídil na gruntě Václava Doležela (č. 28) svým nákladem František Antonín hrabě Rottal „pro lepší vyvýšení důchodů a pro lepší předjíždějících formanů obsluhování a předržání“. Zapsán V. Doleželovi roku 1747 s povinností platit ročně do důchodu 24 zlatých, pivo si přivážet a konat potřebné opravy. Byl osvobozen od roboty, dostával ročně od vrchnosti vůz sena, otavy a 2 kopy slámy. Ke konci 18. století byl na šenku Jakub Pálka. Vinné činže se platilo 18 zlatých 40 kr.
Ve Vlastivědě Moravské – Holešovský okres (1929) je u hesla Míškovice dále uvedeno:
Ves jest přifařena do Mysločovic, předtím do Holešova. Počátkem 17. století dostával odtud holešovský farář desátku 8 kop 38 snopů žita, 10 a půl kopy ovsa, od podsedníků po 2 kuřatech. Ke konci 17. století dávali Míškovští faráři 23 ½ kopy pšenice, tolikéž ovsa a 14 kuřat.
Úřady na vsi v době staré.
Nejstarší dědiny byly u nás přirozeně slovanské: řídily se právem zvykovým – nepsaným. Tato okolnost měla neblahý následek, že libovůli pánů nebyla zde kladena žádná hranice: postupem času, obtížili podané novými břemeny, které dříve vůbec neeksistovali. Lépe byly na tom vsi původu německého. při narození přistěhovalých obyvatel bývala sepsána písemná smlouva mezi vrchností a „lokátorem“ vedoucím usedlíků, která bývala přísně dodržována. Kromě jiných výhod, bylo zde všemi známo čím jsou vesničané povinni své vrchnosti. Rychtářem ve vsi byl zpravidla tento „lokátor“ a jeho úřad byl dědičný. Rychtář někdy zvaný fojt měl moc správní soudní a finanční. – Později mu stál k ruce fojt – podrychtář, který měl moc výkonnou. Odznak moci rychtářovy bylo „právo“ které nosil sebou k vykonávání úřadu. Sloužilo mu také při výkonu – trestu – na příklad v hospodě při rvačkách. Viník byl párkrát „pohlazen“ právem a brzy zkrotl. Rychtář měl také k dispozici kládu, případně železná pouta na ruce. – Jako odměnu za úřadování byl zpravidla zproštěn roboty – měl svobodné lány, svobodný mlýn, nebo krčmu, právo péci chleba, sekati maso a nárok na část soudních pokut. Tyto výhody německých vsí vedly k tomu, že postupem času i mnohé slovanské vsi získaly za úplatu právo exemce.
Přesto však ještě začátkem XV. století zbyla ještě značná část vsí slovanských, které se řídily právem. Spory mezi pány a poddanými byly časté: někdy vyústily v otevřenou vzpouru jak svědčí četné případy z dějin. Panská zpupnost sahala později i na práva psaná zvaná „privilegia“. Kdož by si tu vzpomněl na Jiráskovo líčení boje chodů za svobodu. Listiny s konce 18 století a začátku 19 století bývají podepsány zástupci obce: rychtář, někdy purgmistr, fojt nebo mladší purgmistr – potom další psaní a část i „vyvolení“.
Co se psalo v obecní kronice
Před 190 lety v roce 1824 Ignác Doležílek vystoupil ze služby 11. června do Jasenné a byl v této obci za učitele 5 roků. Od roku 1819 až 1824. Na jeho místo nastoupil Josef Klanica.
Před 180 lety v roce 1834 Toho roku čítá obec 58 čísel s 333 obyvateli.
zavedena pouť do Štípy.
Co se psalo v kronice v roce 1846
V tomto roku veliké věci se děly a sice skrzeva robotu a desátky, neboť roku 1848 1. července, Pán Bůh dobrotivý z nás všech toto břemeno sejmuti ráčil. Byla také v tomto roku veřejné sněmy, totiž jeden ve Vídni a jeden v Brně. Ten ale v tom Vídni, musel skrz nepokoj Vídeňáků odejít do Kroměříže. Tu byli volenci voleni do těch sněmů a sice: do Brna za 15 tisíc duší jeden volenec, do Vídeňského sněmu za 50 tisíc jeden volenec. V roku 1848 přišel Vídeňský sněm do Kroměříže a nějaký čas tam svůj úřad provozoval. Potom tam začali veliké darebenství konat, že sám císař pán je nechal odtamtud vojskem vyhnat.
Zapsal učitel František Renda
Co se psalo v kronice v roce 1856
V tomto roku dne 25. června nastoupili: Jan Zelina za pudmistra, Ondřej Pospíšil, Frant. Zelina za radní. A bylo veliké sucho, ale požehnání Boží velmi dobré bylo. Také zamňáky se v tomto roce napravily.
Léta Páně 1863 paměti hodné zapamatování. stavěly se obecní pastýrny, v měsíci červnu a červenci. Stavěli je Zelina a Janík z Machové. Dne 5. července Ondřej Pospíšil pachtoval honbu a musel mít znalce. Bez znalce nesměl nikdo pachtovat. Pan Cvek byl jeho znalcem. Honba se pachtovala na 5 roků. V tom roku bylo veliké sucho, takže nebylo vody v žádné studni. A právě v tom čase vypukl požár ve zdejší obci. Vyhořelo 14 čísel a sice čísla 15,16,17,18, 19,20,21,22,23,24,25,26,27,28. V tom samém roku 25. prosince na Boží narození mezi 11 – 12 hodinou v noci ještě 3 čísla: 29,30,31.
Co se psalo v kronice v roce 1864
30 června: Josef Brázdil za pudmistra, Ondřej Pospíšil, Karel Kojecký za radní.
V tomto roce, byly volby znovu dne 30. června poněvadž byla zase konstituce jako 1848 a byl vydán nový zákon, podle něhož byla volba, neboť času minulého byly jenom dva sbory a dle nového zákona muselo se volit na 3 sbory, kdež také o jednoho výborníka jest více, tj. devět.
V tomto roce byl kontribučenský a peněžní fond do samosprávy účastníků odevzdán výboru, který byl zvolen z osmnácti obcí. Výbor byl sestaven z osmnácti údů. První se jmenuje předseda a byl zvolen: předseda Josef Hubík z Rudslavic, správce fondu Frant. Linhart z Lechotic, přísedící Ondřej Pospíšil z Míškovic, Josef Skopalík z Mysločovic, Frant. Dvorník z Chomýže, Frant. Vajda z Kostelce. Roku 1864 odešel z obce učitel František Renda a na jeho místo nastoupil učitel Končák ze Zahnašovic.
Dne 28. dubna byla volba: zvoleni: Josef Gaja za pudmistra, Frant. Janovský, Josef Miklík za radní. V tomto roce koupili jsme nový kočár za 220 zlatých. Tento obecní kočár koupen k účelům: Dovážeti ze sousední vsi Mysločovic kněze s poslední útěchou nebo na náboženské cvičení, které se občas konalo v neděli odpoledne ve školní budově. Dále pro dovoz lékaře nebo slavnostního řečníka k různým oslavám. To se dělo za oplatek obci. V měsíci červnu přišly k nám dvě setniny pěšího vojska. Když pak Kurovice vyhořely,přišla k nám ještě jedna setnina, takže jich každý sedlák 19 až 20 měl, čtvrtláník po 9ti, posedník po 5ti a trvalo to 3 týdny. Začala válka s Prušákem. Naše poražené vojsko u Hradce Králového ustupovalo přes Čechy a Moravu. Do naší osady přišlo nepočítané vojsko. Důstojník jeden se vyjádřil, že je jich okolo osmi tisíců. Tehdy bylo zle, neboť Prušáci rabovali, mnohým sbírali i koně vozy a ze stáda vybrali sobě 6 krav nejtučnějších. K tomu museli ještě z naší obce s nimi na přípřež (fořpon) jeti. A ti Prusové velmi smutnou památku po sobě zanechali „koleru“ totiž. Lidé mřeli velmi na tuto nemoc a nepřejme sobě, aby Pán Bůh seslal na nás opět tyto tak špatné časy. Zemřelo u nás na „koleru“ kolem 36 lidí v roce 1866. Na to jsme udávali škody, jaké kdo utrpěl válkou, že prý se to bude hraditi. Obnášela škoda v naší obci 4.446 zlatých 24 krejcarů. A však té náhrady přišlo velmi málo. Dostali jsme 417 zlatých 22 krejcarů. Ostatek jsme museli škodovat. Koní sebrali Prušáci 9. Dostali za ně majitelé od státu jiné, ale slabší než byli jejich.
Začátkem tohoto roku bylo velmi mnoho sněhu. Dne 3. Března byla taková váníce, že se lidé vraceli jedouce na trh do Holešova. Potom následovaly velké mrazy. Vtomto roce byla postavena uprostřed vesnice před č.p. 46 socha sv. Josefa nákladem manželů Cecílie a Františka Vybíralových č.p. 43. Socha nese letopočet 1894. \snad byla toho roku objednána u sochaře, ale postavena byla až v roce 1895. V lidovém označení se jí říká „ u Josefka“ nebo „ k Josefku“ a podobně.Dne 20 bšezna vyhořel domek č.p. 77 pana Karla Matulíka mistra obuvnického. Občané bezradně přihlíželi, jak zhoubný živel tráví svou oběť a toužebně vyhlíželi hasičský sbor ze sousední vsi Mysločovic. Tento požár uspíšil myšlenku o založení sboru zdejšího a uvedl ji v čin. Ještě tohoto roku bylv naší obci založen dobrovolný hasičský sbor s českým velením.O jeho zřízení mají největší zásluhu pan Petr Matula č.p. 19, pan František Pálka č.p. 16 a obecní výbor se starostou p. Janem Zelinou číslo 22 s čele.
Dne 14 července byla svolána schůze občanů a zvolen přípravný výbor následovně: pan Cyril Král správce školy předsedou a pánové co výbor: Zelina František č.p. 28 – Zelina Jan č.p. 22 – Miklík Václav č.p. 27 – Matula Petr č.p. 19 – Pospíšil jan č.p. 40 – Němec Josef č.p. 35. Tento výbor vypracoval spolkové stanovy, předložil je zdejšímu obecnímu výroru ke schválení a dne 1 srpna byly schváleny i císařsko- královským místodržitelstvím. Po přijetí stanov konána dne 25 srpna první valná schůze, při které přistoupili členové činní a přispívající. Pak provedeny volby skutečného výboru a náčelnictva následně: Cyril Král správce školy – předsedou a jednatelem Zelina Jan č:p. 22 – místopředsedou Václav Miklík č.p. 27 – pokladník Němec Josef č.p. 35 – člen výboru Matula Petr č.p. 19 – velitelem Pospíšil Jan č. p. 40 – I. podvelitel Palka František č.p. 16 – II. podvelitel Němec Jan č.p. 44 zbrojnistrem a knihovníkem.
Co se psalo v obecní kronice v roce 1900
Mírná zima dovolovala již v únoru setí. Dne 14 března padal sníh s deštěm 4 dubna musela se cesta k Lechoticím prohazovat. Setí bylo dokončeno až koncem dubna. 1 května byl veliký liják, který poškodil řepu , zemáky i obilí tak, že se muselo posívat a posazovat. Následkem opožděného setí a pohromy 1 . května byla úroda menší.
Tohoto roku zřízen v obci chudobinský fond, jemuž obec základního jmění 100 korun věnovala.Provedeno odvodnění pozemků „Dubska“.
Tohoto roku vyhořela kontrahentní váha cukrovaru Všetulského. Okolo roku 1900 počala se i u nás plečkovat řepa. Až dosud se okopávalo motykami. První plečku na řepu měl u nás Palka Jan č.p. 16 a první plečku na brambory pan Petr Matula již roku 1896. První odstředivkky na mléko měli v obci pan Jan Zelina č.p. 10 a pan Josef Zelina hostinský č.p. 48.
Dne 24 července zahynul tragicky pan Ignác Vybíral rolník č.p. 43 jako oběť svého povolání zabit koněm při polní práci. V měsíci srpnu provedeny obecní volby : starosta Jan Pospíšil č.p. 40 , I. radní Václav Miklík č.p. 27, II radní Josef Zanáška č.p. 11, III radní Jan zelina č.p.22
Výbor: František Janoštík č.p. 29, Jan Němec č.p. 44, Šebestián Frgala č.p. 6, Josef Matulík č.p. 30, Jan Zelina č.p. 37, Josef Němec č.p. 35, Josef Gaja č.p. 9, Josef Houser č.p. 26.
Mužských : 286 Ženských : 290 Celkem 576 lidí na 87 číslech
Počet obyvatel stoupl během desetiletí o 63 lidí.
Na krytí schodku obecního vybíráno 15% přirážky a 10 % přirážka školní.
Stav dobytka a drůbeže:
Slepic 1299, husí 42, kachen 8, ostatní drůbeže 134, hříbat do roku 6, starších hříbat 3, kobyl 73, hřebců 5, valachů 25, jalovic do 1 roku 17 kusů, býčků do 1 roku 17 kusů, starších 92 kusů, kanců 7 kusů, sviní plemenných 74 kusy.
Dne 21 ledna sehrál sbor dobrovolných hasičů divadelní hru „Poklad“
Co se událo v roce 1909
Co se událo v roce 1912
Dne 8.září v noci vypukl požár u p. Jana Pospíšila č. 40 na komoře, ale pílí hasičstva byl zdolán. Způsobeny jen škody vnitřní a na obilí, protože měl právě 7. září vymláceno. V tomto roce odjela 16-ti letá Františka Adamčíková z čísla 58 se svými příbuznými do Ameriky.
Tohoto roku většina hlasů pro – započalo se scelováním pozemků, zdejšího katastru obce. V zájmu scelení pozemků vykáceno u nás několik lesíků a sice: „Kopaniny“ – „Buršovské“ – „Záhonky“ – „Pekla“ a změněny na ornou půdu. Také větrný mlýn zvaný „větrňák“ postavený r. 1845 panem Floriánem Horáčkem – nyní majetkem p. Josefa Housera č. 26, který stával na „Oborních“ dílech asi
V roce 1912 zrušeno v naší obci hromadné pasení vepřového dobytka, který od nepanšti se pásával
na východní a severní stráni kopce „Křemená“ a ve „Smrtném dole“. Posledním pastýřem byl Jan Večeřa
se svou matkou vdovou Annou Večeřovou bydlící na obecní váze před číslem 3. Pod kopcem „Křemená“
ze strany severovýchodní, byl k tomu zřízen bahnitý močál, vysazený dokola olšemi, ve kterém se pasoucí dobytek kalištil v parných letních dnech. V rámci scelení pozemků, močál zlikvidován a upraven na ornou půdu.
Co se psalo v kronice 1913
V tomto roce na podzim, odevzdány byly provisorně náhradní celky, všem hsopodářům s celého okolí. Někteří nebyli spokojeni s těmito celky (příčina) buď daleké celky, nebo špatně odhadnutá třída pozemků. Zdráhali se přijímati tyto celky do vlastnictví, podavše u příslušných úřadů odpor. Později vše urovnáno a přivedeno do uspokojivých kolejí. Scelení pozemků prováděl pan Ing. Janolík. Při scelení pozemků zrušen a zavezen rybník, který byl v nynější zahradě číslo 14.
V tomto roce dostal sbor dobr.hasičů od obce v tak zvaném „Hliníku“ asi 1 míru pozemků, kterou upravil a přizpůsobil na spolkové výletiště.
Koncem roku vyhořela nezjištěnou příčinou stodola bratří Jana a Františka Pospíšilových.
Sbor dobrovolných hasičů sehrál divadlo: „Na statku i v chaloupce“
Učinkovali bratři:
Zelina Stanislav č. 48, Zelina Fratišek č. 48, Retyk Václav č. 14, Miklík Teodor č. 19, Bezděk František č. 32, Malošík Stanislav č. 80, Miklíd Rudolf č. 27
Místní děvy:
Matulíková Růžena č. 81, Pospíšilová Božena č. 40, Doleželeová Ludmila č. 75, Gajová Jenoféfa č .9, Rygálová Anastázie č. 3, Zanášková Marie č. 11, Janoštíková Štěpánka č. 86.
Co se psalo v kronice v roce 1914
Dne 28 června při provokativních vojenských manévrách Rakouskem okupované Bosně a Hercegovině, zastřelen v Sarajevu následovník Rakouského trůnu arcivévoda František Ferdinand Habsburk se svou chotí Hohensberskou, rozenou Chotkovou Byli zastřeleni Srpským vlastencem Gavrilo Prinčipem. Jemu pomáhali pří atentátu studenti Grabeš Trifko a Gabrinovič Nedeliko – Byli uvězněni Rakouskou vládou v pevnosti Terezín. Události následovaly pak za sebou velmi rychle. Dne 23 července podala Rakouská vláda Srbsku ultimátum. Dne 26 července částečná mobilizace. Dne 28 července vypovědělo Rakousko – Srbsku válku. Dne 31 července úplná mobilizace do 36 let.
K Rakousku se připojilo Německo a Turecko, Malého Srbska ujalo se Rusko – Francie – Anglie – Černá Hora a válečný požár zachvátil skoro celou Evropu. Později i Amerika přispěla spojencům, materiálně, finančně i vojensky. V měsíci srpnu narukovalo mužstvo do 36 let, tak zvaná náhradní záloha a později i nováčkové ročníku 1893. V měsíci říjnu další nováčkové ročníku 1894. Koncem tohoto roku zrušena „Hanákova hospoda“ na čísle 53 jelikož poslední pachtýř pan Josef Zaorálek z Rackové – nastoupil vojenskou službu. Majitelem hostince byl tím časem pivovar Záhlinice. Koncese odkoupena později p. Josefem Zelinou hostinským číslo 48.
Co se psalo v kronice 1922
Roku 1922 odkázal ve své závěti František Jančík, farář v Tatenicích, rodák míškovský, usedlost po rodičích zděděnou na zřízení fary a vydržování kněze v případě, že by v Míškovicích zbudován byl kostel. Aby úmysl dárce mohl býti uskutečněn, založili občané míškovští kostelní jednotu sv. Floriána, jež již po 5 letech s pomocí dobrodinců postavila svatyni, která 29. června 1928 arcib. olom. Dr. Leop. Prečanem ke cti sv. Antonína byla posvěcena.
V pozemkové knize z roku 1780 uvádí se v obci obecní škola triviální. Bylo to chatrné stavení z vepřovic o 2 světnicích. Jedna sloužila za byt učitelův, druhá za učírnu. Roku 1858 postavena nová budova na č. 53, v níž vyučováno až do roku 1878, kdy zbudována nová škola „na kopci“ nákladem 9 525 zlatých. Roku 1906 byla zvýšena o patro a rozšířena na dvojtřídku.
Obecní majetek (1928): 48 m rolí, 78 m luk, 255 m patvin, 180 m lesa a 321 m půdy neplodné. Stará pečeť měla nápis: PECZET OBECZNI. DIEDINI. MISSKOWITZ. ANNO. 1699 a ve znaku radlici. Obec má od roku 1871 vlastní záložnu.
K nejstarším rodům patří Zanáška, Janovský, Zelina, Matula, Pospíšil, Skotek, Vybíral, Němec.
Rok 1924
Již od roku 1924 hrána v naší obci divadla v přírodě v lese na „Kozelcích“ a musím se alespoň letmo zmínit o přípravě a inventáři, pro hru v přírodě potřebnou. Budovy hru byly dřevěné. Stěny vysoké asi 2,50 m rozděleny na menší dílce, aby byly ovladatelné. Stavěla se vždy jen čelní strana budovy a štít, vyjímečně štíty dva. Taktéž přední strana střechy. Střechy pokrývány slámou nebo břídlicí, dle potřeby hry. Budovy stavěny pevně, neboť na jednu stranu střechy vešlo se až 120 kusů břidlice. – Byly zhotoveny i kulisy zámku s verandou, který se stavěl vždy na výšině. Pro hry se mlýnem zhotoveno velké mlýnské kolo, poháněné vodou uměle přiváděnou hasickou hadicí až na umělou mlýnskou strouhu. – Vodotrysk byl maskován také tímto způsobem. Nádrž s vodou byla ukryta na výšině, - voda přiváděna hadicí a samozřejmě regulována. – budovy z venčí obíleny, nebo zamalovány, dle potřeby hry. Okna ozdobena záclonami a květinami. – Studna vykopána asi 2 m hluboká a na ní postaven přístřešek s okovem na čerpání. Voda ve studni umístěna v sudě a podobně. – hrála-li hudba s hudbou zpěvy a tanci, vykopána pro hudebníky jáma před první řadou – diváků a zamaskována větvemi. – Hlediště uzpůsobeno k pozvolnému stoupání, tak že diváci sedící na dřevěných lavicích, nebránili si v rozhledu. Jeviště se stavělo 2 až 3 dny. Po divadle rozebráno, odvezeno a uskladněno v obci. – Divadlo v přírodě hráno vždy dvakrát, obyčejně v neděli a pondělí „Svatodušní“. Většinu z nich sehrál sbor dob. hasičů. Po založení „Sokola“ v obci, hrány v jednom roce i divadla dvě. Každý spolek jedno, jak je vidět v záznamech minulých let. Sokoli odehráli od r. 1947 4 představení v přírodě. V zimních měsících hráno na jevišti v hostincích. Nemohu nevzpomenout prvních hlavních průkopníků, organizátorů i herců, těchto přírodních divadel. Jako uvádím p. Františka Pospíšila čís. 40, který má lví podíl na zhotovení dekorace. Dále tragicky zesnulého p. Františka Gaju č.9, p. Josefa Navrátila č.36, p. Antonína Doležela čís.98, p. Josefa Zanášku č.11, p. Františka Matulíka č.81, p. Jana Matulíka č.99, p. Bedřicha Vybírala č.43, p. Antonína Palku č.16, p. Josefa Matulíka č.51, p. Josefa Matulíka č.79, p. Josefa Gaju č.20, p. Františka Gaju č.75, p. Josefa Zavadila č.82, p. Jaroslava Gazdu č.15, p. Josefa Matulíka č.100, p. Vladimíra Brázdila č.34, p. Vladimíra Kojeckého č.61, p. Josefa Matulu č.45, p. Ludvíka Zelinu č.37, p. Václava Červíka č.88, p. Rud. Zelinu č. 10, p. Frant. Gábu č.5, p. Františka Brázdila č.29, p. Josefa Matulíka č.77, p. Petra Gábu č.41, p. Jana Mičunka č.97, p. Frant. Valčíka č.12. Dále zdejší děvy: Em. a Fr. Pospíšilovy č.40, Otýlii Zanáškovou č.11, Růženu Zelinovou č. 92, Božku Michalcovou č. 95, Frant. Zelinovou č.1, Marii Kojeckou č.61, Marii Gazdovou č.15, Julii Gajovou č.9 , Marii Zelinovou č.92, Frant. Gábovou č.41, Gustu Brázdilovou č.25, Marii Janovskou č.78. Jelikož všechny tyto první divadla v přírodě sehrál sbor dobr. hasičů, dlužno vzpomenouti s vděčností na tehdejší představitele sboru, p. předsedu Ant. Brázdila 39, náčelníka Rudolfa Gaju č.20, náčelníka Josefa Skotka č.42, náčelníka Jos. Zavadila č.82, podnáčelníka Václava Zelinu č.4, zbrojmistra Jos. Navrátila st. č 36, kteří pro své stáří už herecky neučinkovali, ale obětavě napomáhali budovati toto dílo. S vděčností vzpomínám též na prvního režiséra těchto prvních i pozdějších přírodních her pana správce školy Vladimíra Killara, výborného hudebníka a trpělivého cvičitele zpěvu – dále na sl. učitelku Marii Kubíkovou cvičitelku v těchto div. hrách.
Co se psalo v kronice 1929
Zima přes leden poněkud povolila, tato v únoru vyvrcholila, že není pamětníka zimy tak kruté. Naměřeno přes 40 stupňů. Stromy jak v lesích, tak ovocné popraskaly mrazem a velké procento jich v příštích letech uschlo. Vyprávělo se, že když praskl některý lesní velikán, dalo to ránu jako z pušky. Nejvíce zničeno ořechů, třešní a švestek. Půda byla zmrzlá až
Regulace potoka „Svodnice“ spěla ku konci a vedoucí Ing. Rada Šlik, pokud bylo v jeho moci, udělal obci
i různé výhody. V odměnu za vykonané práce pro naší obec, jmenován dne 17. srpna ve schůzi zastupitelstva, čestným občanem obce Míškovice.
Na věž nového kostela, darovala hodiny lovecká společnost. Stály 12.000 Kč. Na novém hřbitově vysázeny
tzv. „okrasné chvojky“.
Následkem nedostatku vody, zřídila obec na farní louce ve „Strušově“ nádrž na vodu. Dne 10. listopadu jednáno ve schůzi obecního zastupitelstva o elektrizaci naší vesnice.
Dne 22. listopadu vypukl nezjištěnou příčinou požár stodoly pí Josefy Němcové č. 35. Sotva započato
se záchrannými pracemi, zpozorován požár na opačném konci vesnice, stoh slámy v zahradě p. Ant. Pálky
č. 16. Pílí hasičstva se požár nerozšířil na další objekty.
Dne 16. ledna zahynul tragicky Míškovský rodák Petr Dočkal narozen 1893 bydlící t. č. v Tlumačově. V sebevražedném úmyslu se zastřelil.
V tomto roce koupili si malorolníci (v počtu 15) řeposecí stroj.
Na kopci postaveny 4 nové domky pod čísly: pan Josef Bezděk č. 111, p. Žůrek č. 112, pí Františka Retykova č.
V tomto roce odchází do výslužby z místní četnické stanice strážmistr Emil Richter, který ač národnosti německé byl pro svou lidumilnou povahu v obci velmi oblíben. Působil u nás od r. 1910.
Sbor dobrovolných hasičů sehrál v tomto roce 3 divadla: na jevišti v hostinci 17. března „Podvodnice“
a 31. března „ Není v Praze nad legraci“ a v přírodě v lese na „Kozelcích“ výpr. div. kus „Jan Výrava“
Co se psalo v kronice 1933
V tomto roce upravena cesta přes „Klebetov“ a příkopa vedoucí před čísly 91-90-61-58 zkanalizována. V roce 1933 provedl okresní úřad konečnou kolaudaci silnice Míškovice – Kurovice. S povolením obce oplotili své domky pí. Florentina Večeřová č.p. 54 pan Inocenc Štyngl č.p. 65 užívajíce část obecního majetku, zavázali se platiti obci každý 5 kč ročně až do jiného vyřízení. Následkem stálého nedostatku vody, usneseno na schůzi obecního zastupitelsta vyhloubit novou studnu na „Horním konci“ před č.p. 42. Tato práce zadána panu Josefu Vykoukalovi z Tečovic, za paušální obnos 1500 kč včetně cementových rour do hloubky 15 m.
Tohoto roku navrátil se do rodné obce p. Rudolf Ryfál z č.p. 3 a provozuje živnost řeznickou v pronájmu na č.p. 35 po odchodu p. Aloise Zlámalíka který se odstěhoval do Rackové. Z iniciativy starosty obce p. Františka Pospíšila č.p. 40 byly vysázeny třešňové aleje ve „Smrtném dole a taktéž břízy v obecním lese v „Jatkách“ a na „Křemené“.
Podíly soukromých lesů nebyly pojaty do scelení roku 1912 – 1913. Proto se rozhodli majitelé o zaměření a ohraničení podílů. Jak se po provedení ukázalo, bylo to opravdu velmi zapotřebí, neboť některým majitelům lesy náramně vzrůstaly a to nejen do výšky ale i do šířky. Ze zjištných důvodů bylo tehdy vandalsky vypleněno mnoho mladého lesa.
Ze zdejší četnické stanice odchází strážmistr Karel Koláček a na jeho místo přichází strážmistr Rudolf Slovák z Hulína. Na nově postavené domky jsou dána domovní čísla a sice p. Václav Večeřa č.p. 115, p. Antonín Minařík č.p.116 – p. Vojtěch Mikala č.p.117 – p. Václav Pospíšíl č.p. 118. Při domku č.p.116 je zřízena pekárna a při donku č.p.117 kovárna.
Co se psalo v kronice 1936
V podvečer 7. Března oslaveny narozeny bývalého presidenta Tomáše Masarika. Toho roku prodán dědici po Františku Vybíralovi domek č: 87 na Kopci p. Stanislavu Malošíkovi č: 80 za 40000 Kč. Domek č: 39 darovaný manžely Kojeckými , jako příspěvek na stavbu kostela v Míškovicích prodán spolkem sv. Floriána panu Antonínu Gazdovi č:66 za obnos 12500 Kč. Stodolu patřící k témuž číslu koupil pan František Brázdil č: 38 za 6 500 Kč. Na Dolním konci postaven domek pana Aloise Řičici pod č: 121. (Poz. Tento domek postaven nákladem 6.500 Kč). Tohoto roku koupil pan Štěpán Zelina z č: 28 domek č:109 od pana Františka Šestákakterý se odstěhoval do Zahnašovic. V tomto roce koupily svobodné sestry Antonie, Jenovéfa a Adolfiny Gábovy č:63-2 domek č:114 od rolnické záložny v Míškovicích. V měsíci červenci vypukla v naší obci tyfová epidemie – vesměs v číslech majitelů skupinového vodovodu na „Horním konci“.Onemocnělo asi 50 osob obého pohlaví . Na rychlo byla zřízena provisorní nemocnice na čísle 87 které nebylo obydleno a povolány odborné ošetřovatelky. Bohužel přese všechna opatření si vyžádala tato zákeřná nemoc dva lidské životy a sice pana Josefa Stotka č:42 a pí. Boženy Brázdilové č: 29. Skopinový vodojem byl z příkazu lékařského vypuštěn, desinfikován a upraven by se něco podobného neopakovalo . Příčina hromadného onemocnění zjištěna lékařsky, že povrchová voda z polí, prosycena prvky různých umělých hnojiv vnikla do špatně utěsněného vodojemu.
Sbor dobrovolných hasičů sehrál v tomto roce 3 divadla: 23 března „Voňavá selka“, 6 prosince „Světlo jeho očí“ a v přírodě v lese na „Kozelcích“ líbivou veselohru se zpěvy a tanci „ Na tý louce zelený“. Zpěvy a hudbu nacvičil správce školy pan Vladimír Killar, tance učitelka Marie Kubíková.
Co se psalo v kronice 1946
Provedeny nové odvody a znovu zbudována armáda. Práce v osvobozené vlasti bylo mnoho. Stavěny mosty železniční i silniční které ustupující okupanti za sebou ničili. Obnoveny budovy soukromé i státní, poškozené válkou. Větší továrny znárodněny, tj. staly se majetkem státu. Továrny německých příslušníků taktéž vzaty do státní správy a majitelé vypovězeni z republiky. Příslušníci německé menšiny v pohraničí, bez náhrady za své majetky odsunuti do Německa. S sebou směli si vzíti na 1 osobu 50 kg těžké zavazadlo. Na jejích místa se stěhovali hlavně bezzemci z vnitrozemí.
Tělocvičné spolky různých názvů rozpuštěny a zůstává jen jeden nejmohutnější národní tělocvična „SOKOL“. Po ukončení školního roku odchází z naší obce správce školy pan Vladimír Killar a učitelka slečna Marie Kubíková do Chvalčova u Bystřice pod Hostýnem. Působili v naší obci od roku 1924 do roku 1946 – plných 22 let. Na jimi uprázdněné místo dosazeni pan josef Zapletal jako správce školy a jeho manželka Marie Zapletalová jako učitelka, oba z Pravčic. Po ukončení jednoho roku od konce války hrabal pan Antonín Gazda č:15 posečenou trávu na poli u Machovského mostu přičemž uvedl v činnost mechanismus zapomenuté tam miny, která vybuchla a způsobila silnou detonaci. Naštěstí mu neublížila, neboť směr výbuchu šel opačným směrem od místa kde stál. Po této události prohledali vojenští odborníci pomocí přístrojů důkladně okolí Machovského mostu.
Tohoto roku přiženil se na domek Ignáce Hlaváče č:55 pan František Kolomazník z Kurovic. Téhož roku přiženil se na domek pana Antonína Minaříka Sovadina ze Zahnašovic. Úmrtím pana Antonína Minaříka zaniká živnost pekařská na č:116. V tomto roce zanikla živnost kovářská pana Rudolfa Kováře na č: 47. Toho roku koupil pan Antonín Březina z č: 31 domek č:114 od sester Gábových které se odstěhovaly do útulku pro přestárlé na Lukově. Na Kopci postaven nový domek pana Petra Gáby pod č:130.
Kulturní stránka brzděna po dobu 6 let opět se probouzí k životu. Sbor dobrovolných hasičů sehrál z přírodě 9 – 10 června divadlo „Pekaři“ a Sokol „Tulácká krev“.
Co se psalo v kronice 1971
Krátká zima způsobila optimistický pohled na stav zvěře. Optimismus byl i skutečností, střeleno bylo 687 bažantů, 60 bažantích slepic, 472 zajíců, 32 králíků, 3 kusy srnčí a dva bažanti královští. Bažantů odchyceno 78. Část katastru byla dokonce z honitby vyloučena, aby výsledky příštího roku, byly ještě lepší. Zajímavost k honu na zajíce. V části katastru „Zadní důl a Za loučkama“ na podsevech jetelů a vojtěšky zastřeleno 109 kusů zajíců a dokonce v kolovém honu v „Padělkách“ 95 zajíců. Hon musel být předčasně ukončen, poněvadž plánovaný odstřel zajíců, byl vysoce překročen. Na kolovém honu nastoupilo 61 střelců a 42 honců. Zaznamenán tedy největší odstřel a také největší stav zvěře od r. 1918.
Co se řešilo na obci v roce 1972
V průběhu I. čtvrtletí se MNV zabýval důležitou problematikou řešení finanční situace vzhledem k plánovaným záměrům pokračování ve výstavbě účelového zařízení obce – kulturního domu. Nejdříve požádán ONV o příspěvek 50 tisíc Kčs, na vypracování komplexní projektové dokumentace, dále 25 tisíc, na vykoupení stavebního místa. Dále byl ONV požádán o dotaci na penetraci vozovky
a to ve výši 50.000 Kčs. K tomu ještě na finanční prostředek ve výši 20.000 na vybudování ústředního topení ve škole. Snaha pokračovat ve II. etapě zlepšování životního prostředí byla zřejmá. Byl zvýšen poplatek z držení psů – z 10 Kčs na 30 Kčs. Poprvé položena otázka na plenárním zasedání MNV a vyžádáno hlasování poslanců k záměru výstavby kulturního domu. Faktická připomínka: dále bude užívat pro název „Kulturní dům“ zkratka KD a další faktický postoj: rozhodování o akcích veřejného zájmu se dělo vždy tzv. formou „parlamentní demokracie“. Snad nevhodně užito, ale pro ilustraci současných poměrů v rozhodování bylo nutno zdůvodnit. Zaznamenávám návrhy na místo, kde by měl stát kulturní dům na pozemku Ludmily Němcové č.44. Na pozemku stávající stodoly užívané J.Z.D. t.j. na kopci, na území stavení č.54 nájemně obývané Ignácem Brázdilem. Zvažován také pozemek zahradního stavení č.3. Hlasování: 12 poslanců pro pozemek č.44, zbývající 3 pro kopec. Názorně stanoven postup pro rozhovor s vlastníkem
č.44. Pohovory uskutečněny. Nemovitost odhadnuta na 25.000 Kčs.
KOSTEL V MÍŠKOVICÍCH
V roce 1927 se započalo se stavbou kostela. O vše potřebné ke stavbě se staral kostelní výbor, tvořený z členů spolku sv. Floriána, zvlášť k tomu účelu založeného. Stavbu provádí Ing. Metoděj Matuška z Bystřice pod Hostýnem dle plánu architekta Františka Lydie Gahury ze Zlína. Základní kámen byl posvěcen oslavně panem děkanem Františkem Matulíkem, rodákem z Míškovic. Do tohoto základního kamene byl vložen v plechové trubici, napsán na pergamenu, zápis „Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého.
Tento základní kámen kostela, v devátém roce trvání republiky Československé, za jeho presidenta Tomáše G. Masaryka položen a posvěcen. Ku stavbě tohoto chrámu Páně dal podnět zesnulý dp. František Jančík rodem z Míškovic, který v závěti věnoval svůj rodný dům č. 18 se 120 měřicemi polí pro duchovní správu.
Po tomto jeho odkaze ustanovil se za účelem postavení farního chrámu Páně „Spolek sv. Floriána“ pro vystavění římsko – katolického kostela v Míškovicích, který za podpory občanstva a různých příspěvků opatřil potřebný kapitál ku stavbě, jenž bude obnášeti okrouhle 300.000 Kč, a dne 30. května 1927 po schválení projektu nej. arcibiskupskou konsistoří v Olomouci a okresní politickou správou v Holešově započal se stavbou. Plány vyhotovil František Gahura ze Zlína, stavbu provádí ing. Metoděj Matuška z Bystřice pod Hostýnem. Svěcení tohoto základního kamene povolila na dnešní den jeho milost nejdůstojnější pan arcibiskup Dr. Leopold Prečan v Olomouci, a zařídil slavnost tuto nejd. p. farář František Jadrníček z Mysločovic, jako předseda spolku sv. Floriána. Nutno podotknouti, že stavbu kostela veškeří občané z Míškovic v čele v s p. starostou Václavem Miklíkem, č. 27, ze všech sil podporovali a velké oběti finanční i hmotné přinesli. Obec Míškovice má dnešního dne 106 domů s 540. obyvateli. Nechť tento chrám Páně slouží ku cti a chvále Boží, k ozdobě obce a duševní útěše a posile občanů Míškovských.
V Míškovicích dne 20 června 1927“ Základní kámen, do něhož byla vložena tato pamětní listina, nalézá s za
kamenným křížem ze strany č. 19. Tento kříž byl zbudován nákladem Františka a Marie Kojetských, č. 39, kteří ztratili tragicky r. 1924 jediného syna, zůstali bez dědiců a věnovali celý svůj majetek, domek č. 39 se stodolou a polnostmi na výstavbu kostela v Míškovicích. Ing. František Kojetský zemřel dne 8. května 1924 tragickou smrtí v Mastu na Slovensku. Již 4. května 1928 na svátek obecního patrona sv. Floriána jsou svěceny zvony pro nový kostel panem Františkem Matulíkem, děkanem a zdejším rodákem. Zvony na objednávku ulila fy Buřil a Riss v Kuklenách u Hradce Králové. Výtah zvonů na věž byl však o týden později, poněvadž osy zvonů byly pro věž krátké. Zvony byly čtyři, jeden o váze 258 kg s vyobrazením sv. Floriána jako patrona obce, další o váze 416 kg s vyobrazením Panny Marie Hostýnské. Třetí v pořadí, vážící 171 kg, měl vyobrazen sv. Václava a na čtvrtém, váha 28 kg, byl vyobrazen sv. Josef.
Svěcení základního kamene kostela 20. června 1928
Svěcení zvonů kostela 4. května 1928
Dne 29. června 1928 byl posvěcen nový kostel p. arcibiskupem Dr. Leopoldem Prečanem z Olomouce za velké účasti kněží a obecenstva. Vlastnoruční podpisy význačných účastníků při této slavnosti jsou vloženy do pamětní knihy. Kostel je jednolodní, postaven ve slohu konstruktivistickém během jednoho roku a zasvěcen sv. Antonínu.
Zabavení (rekvizice) zvonů, za druhé světové války na základě nařízení protektorátní vlády ze dne 26. listopadu 1941 č. 414. Všechny zvony naposledy byly spatřeny v naší obci dne 4. března 1942. V roce 1968 vznikl „výbor kostelního pořádku“, který nejprve požádal MNV, aby obec zakoupila zvony do místního kostela, ale pro MNV byl tento požadavek bezpředmětný. Proto požádal o souhlas MNV k provádění veřejného výběru, byl však odmítnut s tím, že souhlas může dát jedině okresní církevní tajemník. Výbor se proto obrátil na tohoto tajemníka a ten dal souhlas k volnému výběru finančních prostředků na pořízení kostelních zvonů. Rada MNV zaujala k tomu usnesení v tom smyslu, aby byla vedena řádná evidence a vyúčtování, rovněž, že nesmí být vyžadovány konkrétní obnosy, ale vše řídit formou dobrovolnosti.
Svěcení nových zvonů proběhlo v neděli 4. července 1971 v 15 hodin. Svěcení provedl ordinář a kapitulní vikář Olomoucké arcidiecéze Josef Vrána. Zvony byly ulity ve zvonařské dílně
Laetitie Dytrychové v Brodku u Přerova. Jsou nazvány „Svatý Cyril a Metoděj, oroduj za nás – dědictví otců zachovej nám, Pane“. Váží 335 kg. Druhý vážící 235 kg má nápis „Marie, zůstaň matkou lidu svému“. K této výjimečné události se sjelo asi 300 diváků ze širokého okolí. Slavnostního aktu bylo dále přítomno dvanáct kněží.
Vytahování zvonu do věže kostela 4. července 1971
Hřbitov v Míškovicích
Brzy z jara 1928 konají se přípravy ke stavbě vlastního hřbitova, neboť dosud bylo pohřbíváno v obci Mysločovicích. Nový hřbitov byl projektován mezi rozcestím silnice Machová – Mysločovice u kaple sv. Floriána – za pomníkem padlých vojínů. Stavbu provádí stavitel Ing. Matuška dle plánů arch. Gahury.
Kamenný kříž uprostřed hřbitova není nový. Byl pouze přemístěn. Stával dříve naproti čísla 110 a byl postaven nákladem rodiny Vybíralíkové hospodařící v té době na pololánu č. 7. Na kříži vzadu je letopočet 1858 – J. V., kdy byl postaven Josefem Vybíralíkem.
Přestavbu z původního místa na nový hřbitov provedl v r. 1928 Josef Kýn, sochař z Holešova. Obecní zastupitelstvo se usneslo po rušné schůzi, aby hřbitov zůstal farní, ne obecní, bohužel. Dne 28. října byl odevzdán hřbitov svému účelu a posvěcen dp. Františkem Matulíkem. Tento hřbitov byl pořízen za 76.000kč. V roce 1929 byly na hřbitově vysázeny tak zvané „okrasné chvojky“. Sázeli je první hrobníci, p. Miklík Josef č. 13 a p. Matulík Václav č. 100.